Krizová křivka: očekávání a realita. Limity a přínosy využití modifikace metody krizové křivky pro zkoumání krize, k níž došlo před 4 dekádami
Abstrakt
Cílem příspěvku je prezentovat metodu Krizové křivky (včetně její modifikace) a přiblížit pokus o její zakomponování do probíhajícího výzkumu.
Krizová křivka je metoda, umožňující grafické znázornění průběhu prožívání krizové situace a vyrovnávání se s ní. Typicky bývá využívána v případech, kdy zkoumané osoby aktuálně prochází náročným obdobím anebo pokud zátěž či krize proběhla v relativně nedávné době.
Pro potřeby výzkumu, zaměřeného na oběti akce Asanace (tedy disidenty a jejich potomky, kteří byli v průběhu druhé poloviny sedmdesátých a první poloviny osmdesátých let donuceni k vystěhování za železnou oponu) bylo třeba vytvořit modifikaci této metody. Záměrem bylo individuálně administrovat metodu krizové křivky, se zaměřením na nedobrovolnou emigraci, členům 2 až 3 generací téže rodiny a následně zjišťovat zda a jak se liší nazírání dané krizové situace u osob, které ji zažily v dospělosti, u osob, které ji zažily v dětství a u těch osob, které ji znají pouze z vyprávění. Případné porovnání schémat více rodin by mohlo usnadnit zachycení obecnějších tendencí v mezigeneračních proměnách rodinných vyprávění o zátěžové situaci.
Příspěvek se dále zaměřuje na limity, vycházející především z mylných očekávání a také na přínosy využití modifikované metody u konkrétního výzkumu.
