Tato studie nahlíží na otázku vazby uměleckých děl a možnosti společenského smíření v myšlení Theodora W. Adorna z perspektivy pojmu estetické syntézy, tj. principu vnitřní organizace uměleckých děl.
Východiskem mé interpretace jsou dvě pasáže z Estetické teorie, které představuje první část textu. Následně objasňuji význam Adornova pojetí estetické syntézy coby principu otevřeného vůči zvláštnímu.
Odtud pramení také sociální význam estetické syntézy uměleckých děl jakožto poukazu či upomínky na možnost společenské změny.