Středostavovští žáci jsou dle Lareau (2003) vzdělávacími institucemi zvýhodňováni díky souladu výchovného stylu v jejich rodině s očekáváními učitelů. V tomto textu však představím smýšlení středostavovských rodičů, kteří podobné zvýhodnění v "běžné škole" neočekávají kvůli předpokládanému nesouladu svého výchovného přístupu s prostředím této instituce.
Cílem textu je ilustrovat, 1. jak se u vybrané skupiny středostavovských rodičů utváří vnímání nesouladu s "běžnou školou" a 2. jaká znevýhodnění tito rodiče očekávají v "běžné škole". Vycházím z hloubkových rozhovorů se 17 rodiči zvažujícími výběrové školy a třídy v českých městech různé velikosti při vstupu dítěte do primárního vzdělávání.
Výsledky ukazují, že tito rodiče v "běžné škole" neočekávají uspokojivé zhodnocení své časové a citové investice vložené do výchovy ani naplnění své potřeby být dobrým rodičem. Diskutovány jsou limity využití konceptů "cílené kultivace" a "přirozeného růstu" v našich podmínkách i tenze, jimž česká škola čelí ve snaze udržet si středostavovské rodiče v rámci sociálně heterogenních tříd