Autoři článku se zamýšlí nad povahou a významem studia teologie v institucích, v nichž jde spíše o obecný rozvoj člověka než o studium teologie jako takové. Jejich téměř dvacetileté působení na Institutu ekumenických studií v Praze a na VOŠ Jabok a měnící se místo víry ve společnosti jim umožňuje postihnout i pragmatické aspekty zkoumaného studia, v nichž se protíná historická linie s teologickou reflexí a pastoračním hlediskem.
Východiskem pro toto víceoborové zkoumání jim je filozofie výchovy Komenského a jeho pojetí teologie jako cesty rozvoje člověka skrze vzdělávání. Podobně jako u Komenského, autoři zohledňují kontext doby, v němž se ve zmiňovaných institucích postupně utvářelo pojetí teologie, které v závěru označují jako ekumenicky zaměřenou cestu dialogu s cílem přispět k rozvoji člověka v dnešní pluralitní společnosti.