Ztráta schopnosti ovládat vyprazdňování a udržet moč patří mezi vážná postižení žen v každém věku a promítá se do všech oblastí společenského života. Při inkontinenci dochází k nežádoucímu a bezděčnému úniku moči v takové míře, že to postižené způsobuje nepřijatelnou hygienickou, sociální a ekonomickou situaci, a tedy negativně ovlivňuje její kvalitu života. Inkontinenci lze v mnoha případech úplně vyléčit nebo se alespoň dají podstatně zmírnit její projevy, což vede k opětnému zařazení pacientky do normálního života (tzv. sociální kontinence).
Subjektivní pocit "pomočování se" je vnímán individuálně a závisí zejména na zdraví a věku pacientky, na pracovním zařazení, míře pohybové aktivity či společenských aktivitách.