Abstrakt
V rámci konferenčního vystoupení jsme prezentovali průběžné výsledky projektu Nová metoda vzdělávání pro 21. století: Virtual-Co-Teaching. Experiment probíhal na Základní škole v Lounech a Střední odborné škole v Praze.
Na základní škole experiment probíhal ve dvou třídách šestého ročníku v rámci výuky matematiky, na střední škole experiment probíhal v rámci výuky dějepisu v prvních ročnících čtyřletého vzdělávacího programu. Proto jsme vybrali skupiny žáků se stejnými průměrnými výsledky v posledních dvou letech studia.
Tito žáci byli vybráni náhodně, z referenční skupiny, kterou nám poskytli ředitelé škol, na kterých byl výzkum realizován. Šlo o žáky stejného vzdělávacího programu, průměrně stejných současných i minulých studijních výsledků. Co se týče dalších nezávislých proměnných (kromě homogenity kontrolní a experimentální skupiny) jsme dbali na stejnorodý průběh celého experimentu. Zaměřili jsme se na zabezpečení shodnosti výuky virtuální vs klasické.
Jako příklad můžeme uvést stejné umístění v prostoru vyučujícího realizujícího klasickou, frontálně vedenou výuku i co-teaching. S určitou mírou zjednodušení lze říci, že jsme zakázali jednomu z učitelé ve fyzické výuce pohyb, tak aby jeho pozdější statický virtuální obraz nebyl znevýhodněn.
Dále jsme se snažili o nastolení stejných situací v průběhu celé vyučovací jednotky z hlediska obsahové i formální. Jak již bylo řečeno, celá výuka probíhala v obou případech podle nacvičeného skriptu.
Eliminovali jsme také veškerá rizika týkající se selhání technického zázemí pro virtuální výuku. Infrastrukturu pro tuto výuku jsme připravovali v ždy dopředu.
Limitem pro nás byla velikost vzorku a minoritní individuální rozdíly, které nepostihne průměr, dále pak nemožnost zajištění úplné shody v průběhu celé vyučovací jednotky. Přesto jsme odhalili, že virtuální co-teaching není méně efektivní než klasický co-teaching.
Toto zjištění můžeme interpretovat se statistickou významností. Jelikož hodnota "p" se nepřibližuje hranici, kdy lze uvažovat o chybách prvního nebo druhého typu, můžeme s jistotou tvrdit, že rozdíly mezi klasickým a virtuálním co-teachingem neprokazují ani signifikantně kladný, ani signifikantně záporný efekt.
To je konceptuálně potvrzeno i silou účinku. Při power analýze pomocí softwaru G*Power verze 3.1.9.7 byl počet žáků ve vzorku limitem pro sílu testu při daném alfa 0.05 a velikosti zjišťované síly účinku, takže bychom ani nemohli odhalit malé účinky, aniž bychom paralelně nesnižovali sílu testu.
Proto jsme také experiment opakovali a plánujeme jej dále opakovat. Rádi bychom, aby naše výzkumy byly zopakovány i dalšími výzkumnými týmy, a proto jsme v našem projektu TAČR otevřeli těmto dalším výzkumníkům metodologii a zdrojová data, aby bylo možní naše výzkumy přesně zopakovat.
