Článek se zabývá problematikou možného nařízení předběžného opatření po pravomocném skončení nalézacího řízení, tedy po právní moci exekučního titulu. Autoři odmítají závěr části doktríny, že pokud oprávněný disponuje exekučním titulem, je nařízení předběžného opatření vyloučeno a oprávněný se může domáhat jen jeho výkonu.
V praxi totiž může vyvstat nebezpečí, kterému je přes existenci exekučního titulu nutno čelit právě návrhem na vydání předběžného opatření. Každé nebezpečí přitom bude nutné vždy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti a uvážit, zda je možné mu předejít prostředky exekučního řízení anebo takovou situaci reálně odvrátit předběžným opatřením.