Abstrakt
Příspěvek se zaměřuje na historický vývoj svobodných (na rozdíl od poddaných) zemědělců v Čechách od vrcholného středověku do raného novověku. S tím, jak se měnila terminologie od dědice přes dědiníka až po svobodníka, měnilo se i jejich právní postavení.
Zatímco počet a význam dědiců v polovině 14. století klesl až do úplného konce, svobodní držitelé se jako třída dostali k plnému uznání o sto let později. Srovnáním primárních středověkých právních pramenů docházíme k závěru, že svobodní držitelé pocházejí převážně z chudých panošů, ačkoli někteří mohou mít svůj původ také mezi královskými služebníky nebo vesničany zbavenými nevolnictví.
Počátkem 17. století byl jejich český název „dědiníci“ nahrazen „svobodníci“.