Abstrakt
V roce 1945 by málokdo pochyboval, že Sovětský svaz osvobodil podstatnou část Evropy od německého fašismu. To se projevilo i ve veřejném prostoru, kterému dominovala místa paměti spojena s hrdinstvím Rudé armády, čímž docházelo k upevňování hranic společné paměti.
Ta však byla postupně rozhlodávána dalšími událostmi od pád kultu osobnosti po XX. Sjezdu KSSS v roce 1956 po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968.
Rok 1989 obrátil tento hrdinský narativ téměř naruby. V posledních letech je stále více patrná konfliktní interpretace dějin.
Sovětský svaz je označován za spoluviníka vypuknutí druhé světové války a namísto o osvobození Československa Rudou armádou se mluví o začátku jeho okupace. Místa paměti oslavující Rudou armádu jsou ničena, odstraňována, reinterpretována.
Vzhledem k aktuálnímu geopolitickému dění se vědecké zkoumání společné paměti České republiky a Ruské federace stává důležitým pro další vývoj mezinárodních vztahů i hodnotové orientace české společnosti.