Studie se věnuje zkoumání vztahu poznání, řeči a bytí v Herderově Metakritice ke Kritice čistého rozumu. Na pozadí kritiky Kantova dualismu myšlení a bytí rozvíjí Herder svoji koncepci bytí, které není vůči lidskému poznání transcendentní, nýbrž bytostně se mu zjevuje.
Na straně poznávajícího subjektu pak Herder trvá na jednotě poznávajících mohutností (smyslovosti, rozumu i rozmyslu) a na zprostředkujícím významu znaku. Studie ukazuje, že Herderův monistický koncept, v němž hraje ústřední roli řeč, vychází vposled z teologických východisek: myšlenky Boha, který tvoří svět prostřednictvím svého Slova, a tím se sděluje, a člověka, který je ve svém tvoření svého světa prostřednictvím řeči Božím obrazem.