Má-li být církev věrohodná pro okolní společnost, musí být sama o sobě společenstvím, kde je přítomna důvěra - mezi jejími jednotlivými členy, mezi těmi, kteří ji vedou a laiky, i vůči svému okolí, budoucnosti i samotnému Bohu. Autor toto tvrzení ilustruje popisem důvěry v životě farnosti, který odráží její důvěru v Boha.
Využívá přitom aktualizovaného biblického příběhu o zkušenosti Mojžíše a vyvoleného národa, při návštěvě Jitra, Mojžíšova tchána (Ex 18,13-23). Rozebírá důvěru obsaženou v konstituci eucharistie; v návaznosti na Bonaventuru Bouše uvažuje o vykonávání svátosti pokání v atmosféře hlubší důvěry; a zaměřuje se na důvěru v učení papeže Františka, např. v exhortaci Evangelii gaudium 88.