Předkládaný příspěvek vychází z dlouhodobého zájmu o dílo Danta Alighieriho a snahy hledání nových spojnic mezi dílem tohoto evropského básníka, myslitele a filosofa s tvorbou dalších stěžejních osobností evropského vědění, zde s užším přihlédnutím k Janu Amosi Komenskému. Jedním z hlavních motivů díla Dantova je prostor utvářený v duchu středověké kosmologie - geocentrická teorie a sférická soustava. Charakteristickým rysem pro Komenského i Danta je pak pohyb poutníka skrze kruhy a následná vertikalizace - dosažení nejvyššího cíle. Putování prostorem se děje za pomoci průvodce, který je poutníkovi rádcem. Prostor samotný je konstruován otiskem aktuální reality, popř. historickými momenty.
U obou autorů je tak potřeba pracovat s prostorem jakožto s pojmem fyzikálním, ale i psychologickým, přijmout jej rovněž v rovině socio-kulturní a samozřejmě i jako odraz aktuální reality. Cílem příspěvku je nejen poukázat na paralely mezi oběma autory, ale také na skutečnost, že myšlenky středověku zůstaly mezi mysliteli zachovány navzdory téměř čtyřem staletí.