Běžná teologie je jedním z nově vznikajících proudů v teologii. V rámci tohoto přístupu jsou zkoumány výpovědi o Bohu a stvoření od těch věřících, kteří neprošli formálním akademickým teologickým vzděláním. Článek popisuje pojetí svobody v běžné teologii starších lidí, kteří se podíleli na výzkumu konstrukcí spirituality a stáří.
V běžné teologii těchto seniorů je přítomen silný prvek negativní svobody od předpisů a nařízení. To však nevede k nereflektovanému, neřízenému jednání, ale k možnosti dodržování Desatera jako vodítka pro empatický vztah k druhým.
Hříchy jsou pak vztahovány ke konceptu odpuštění. Proti pólu svobody pak stojí vedení a provázení, které má povahu predestinace, jejíž význam podléhá reflexi či interpretaci.
Tyto závěry lze interpretovat jednak v kontextu potřeby rozvíjet spiritualitu, o níž Halík hovoří ve svém pojetí křesťanského odpoledne, ale také v kontextu teodiceje.