Abstrakt
Zdravotnictví se v době pandemie COVID-19 potýkalo s dočasným omezením přímého poskytování zdravotních služeb, což řešilo přechodem na distanční péči. Šlo o způsob do té doby využívaný velmi omezeně, protože Česká republika patří, i přes přijetí zákona o elektronizaci zdravotnictví, stále mezi země s nižší mírou digitalizace zdravotnických procesů. Realizovaný výzkum měl za cíl zjistit zkušenosti pacientů s poskytováním zdravotní péče praktickými lékaři (PL a PLDD) a ambulantními specialisty distanční formou s využíváním informačně-komunikačních technologií (ICT) v době COVID-19.
Dalším cílem byla identifikace motivačních postojů, bariér a přínosů distanční medicíny v primární péči perspektivou pacientů. Výzkum byl založen na kvantitativním výzkumném přístupu.
Dotazníkové šetření proběhlo na jaře 2021 mezi pacienty, kteří jsou členy pacientských organizací. Výsledky poukázaly na využívání distanční péče zejména prostřednictvím telefonické a emailové komunikace, aniž by byl využit potenciál ICT v plném rozsahu.
Absence systémového nastavení této formy zdravotní péče vedla k většímu využívání ICT a implementování telemedicíny do primární péče až v době pandemie.
