Abstrakt
Recyklace elektroodpadu v České republice probíhá mimo jiné ve firmách, kde většinu zaměstnanců představují lidé se zdravotním postižením. Snaha začlenit ohrožené lidi na trh práce je vysvětlována tak, že manuální zpracování elektrických a elektronických zařízení by jinak nebylo možné. Náklady na recyklaci by totiž převýšily zisky z odběru spotřebičů a prodeje surovin. Na rozdíl od automatizovaného zpracování drtiči a tříděním na linkách je mechanická demontáž finančně nákladnější. Výsledné materiály jsou však v lepší kvalitě. V případě zaměstnávání osob se zdravotním postižením, získávají firmy od státu finance na podporu chráněných pracovních míst. Finanční podpora má kompenzovat sníženou pracovní výkonnost těchto zaměstnanců. Lidé s postižením se tak objevují na místě, kam se odváží nefunkční pozůstatky každodenního provozu většiny domácností a firem.
Na základě etnografického výzkumu ve firmě zpracovávající elektroodpad, se zaměřuji na vztah tělesnosti člověka a materiality odpadu. Zajímá mě, jakými režimy hodnot tyto dva subjekty procházejí a do jaké míry jsou jejich trajektorie provázané. V rámci příspěvku bych ráda nahlédla na odpad perspektivou kritických disability studies a zaměřila se na to, jak je zacházení s odpadem vzájemně provázané s rolí člověka ve společnosti.