Kapitola se zabývá apelativem modřín a jeho nářečními variantami v pomístních jménech v Čechách. Cílem práce je zjistit, které nářeční varianty označující modřín se v pomístních jménech vyskytují, a určit jejich početní zastoupení, zeměpisné rozšíření a další charakteristiky.
Analyzována jsou nejen anoikonyma vycházející z apelativ, která jsou v pomístních jménech na území Čech zastoupena ve větším množství (verpán, merfán, modřín, břím, dřín), ale pozornost je věnována i nářečním výrazům, které se v anoikonymii vyskytují spíše sporadicky (lerpán, relpán, tis, klenč, skřivánčí).