Abstrakt
Využití pískoviště při práci s malými dětmi má v psychoterapii dlouhou tradici. V tomto článku se autorky zaměřují na popis využití pískoviště v rámci prvního sezení s rodinou s dítětem s psychosomatickými příznaky.
Ve své praxi autorky vychází ze současného dialogického přístupu v rámci rodinné terapie. Jejich pozornost tak nesměřuje pouze na práci s dítětem, ale také na práci s ostatními členy rodiny.
Terapeut zde osciluje mezi dítětem, které prozkoumává své pocity a sděluje svůj pohled prostřednictvím pískoviště a rodiči (popř. sourozenci), které terapeutickými prostředky podporuje v jejich schopnosti dítě slyšet a porozumět mu. Na rozdíl od jiných škol, dialogicky využité pískoviště slouží především k prohloubení komunikace v rámci rodiny.
Svoji práci autorky demonstrují ve dvou kazuistických ukázkách. V teoretické reflexi definují sedm kroků důležitých pro dialogickou práci s pískovištěm.
V závěru zachycují indikace a kontraindikace pro dialogickou práci s pískovištěm.