V kontinentálním právu je obvykle (a také celkem často) používán pojem subjekt práva, který je v zásadě zaměnitelný s pojmem osoba. V angloamerickém právním systému se však s pojmem subjekt práva prakticky nesetkáváme a pokud ano, potom v úplně jiné souvislosti.
Nejedná se totiž o subjekt práva ve smyslu nositele subjektivního práva "right", nýbrž o subjekt práva ve smyslu tvůrce práva objektivního "law", tedy subjekt jako jakýsi "lawmaker". V kontinentáln ím právu se za takový subjekt obvykle považuje stát.
Angloamerický pohled je ale odlišný stejně, jako je odlišná koncepce právního státu (Rechtstaat), od koncepce vlády práva (Rule of law). Jestliže v angloamerickém systému právo nelze jednoduše ztotožnit se státem, potom můžeme hledat jakýsi transcendentní subjekt, který toto právo tvoří.
Ten kdo se v angloamerickém právu přímo podílí na tvorbě práva je právě soud, resp. soudce, který je oprávněn k soudcovské tvorbě práva (judicial law making). Soudce lze chápat za individuální subjekt práva, neboť v individuálním případě právo tvoří.
Z pohledu angloamerického práva tak soudce může být považován za subjekt práva, zatímco v kontinentálním právu je tomu naopak. Cílem tohoto příspěvku je vysvětlit, proč tomu tak je.