Abstrakt
Kamenné sekeromlaty patří v kontextu starší doby bronzové nejen na Moravě k nepříliš častým nálezům. Četněji je registrujeme ve funerálním prostředí - v sídlištních kontextech lze jejich přítomnost označit za výjimečnou. Dva nově předkládané dvojbřité sekeromlaty loďkovitého tvaru pocházejí jak ze sídliště (Držovice - Díly odvrahoviční), tak i z hrobu (Olomouc-Slavonín, Horní lán) únětické kultury na střední Moravě.
To, co je v hrobech kultury se šňůrovou keramikou (a částečně i v epišňůrovém komplexu) naprosto běžným a signifikantním mužským atributem, se v průběhu starší doby bronzové, a zvláště v prostřed í únětické kultury, stává vzácností, neboť kamenná industrie je postupně nahrazována kovovou. Najít nemnoho analogií ke zvyku ukládat (odhodit?), příp. deponovat kamenný sekeromlat do sídlištní jámy, resp. hrobu jako milodar na Moravě, v Čechách, ale ani v okolních regionech problém není.
Většinou se jedná o dědictví kultury se šňůrovou keramikou a dohadovat se můžeme pouze o tom, zda jde jednoznačně o druhotně použité předměty (archaika) nebo soudobé výrobky, napodobující právě starší předlohy. Oba naše sekeromlaty jsou však od šňůrových odlišné a nastolují otázku vlastní únětické produkce, když k výrobě byly použity místní suroviny (prachovec, pískovec).
Nálezový soubor ze sídliště v Držovicích datujeme do staršího a kostrový hrob z Olomouce-Slavonína do klasického období únětické kultury. Jaká mohla být skutečná praktická funkce nebo symbolická role těchto artefaktů, které nacházíme sice ne ve velkém počtu, ale zato ve velice rozmanitém nálezovém prostředí (od běžných sídlištních jam, přes spíše chudě vybavené hroby až po bohaté mužské pohřby), zatím přesně nevíme.