Abstrakt
Uroteliální karcinom je nejčastějším histologickým typem zhoubn ých nádorů močového měchýře. V léčbě neinvazivního uroteliálního karcinomu je standardem provedení transuretrální resekce s případnou instalací chemoterapie či vakcíny Bacillus Calmette-Guérin (BCG).
Základním kurativním výkonem u nemetastazujícího invazivního uroteliálního karcinomu je provedení radikální cystektomie, které by měla předcházet neoadjuvantní chemoterapie s cisplatinou. U pacientů, kde radikální cystektomie možná není, je indikován záchovný protokol.
Základem systémové léčby lokálně pokročilého či metastazujícího uroteliálního karcinomu je chemoterapie založená na cisplatině. Režimy bez podání cisplatiny mají horší léčebné výsledky.
V posledních letech dochází k dalšímu rozvoji systémové terapie. Uroteliální karcinom močového měchýře patří mezi nádory ovlivnitelné imunoterapií.
Největší přínos prokázaly protilátky proti kontrolním bodům imunitní reakce. V paliaci lze tuto léčbu indikovat jednak u pacientů po předchozím podání chemoterapie založené na platině, jednak v první linii u nemocných neschopných podstoupit chemoterapii založenou na platině.
Novějším postupem je koncept udržovací imunoterapie po předchozím podání chemoterapie založené na platině. Dále se do léčebné strategie dostávají i nové tyrosinkinázové inhibitory či konjugované molekuly.
Problémem je nejednoznačnost prediktivních faktorů imunoterapie.