Abstrakt
Současné uvažování o subkulturách vstoupilo v reflexi české akademické debaty už minimálně do své druhé dekády (Heřmanský, Novotná 2011; Kuřík, Charvát 2018; Kolářová 2012; Smolík 2010). Jedním z klíčových východisek pohledu na subkulturu bylo její propojení s hudbou jako kulturní aktivitou determinující ostatní prvky subkulturního stylu (Hebdige 2012) a mládeží, která byla jejím hegemonem.
Koncept zatížený svým ne vždy ve všech ohledech jednoznačným překladem do místních reálií tehdy oživila generace sociologů, politologů a antropologů s formativní zkušeností v období přestavby a raného postsocialismu.