Abstrakt
Jídlo definuje člověka jako jedince, jako člena komunity a společnosti. Jsme to, co jíme a stejně tak jsme to, co nejíme. Kdy, kde, proč, jak a s kým jí, má pro člověka a jeho identitu zásadní význam. Funkce jídla nespočívá pouze v uspokojení základních biologických potřeb. Jeho sociální a kulturní charakter má ve společnosti stejný, či dokonce větš í význam. Věk je důležitou determinantou pro to, co lidé jedí, protože jejich strava se mění v průběhu života a mění se i rituály s ní spojené.
V tomto příspěvku se opíráme o sekundární analýzu šetření, které provedli studující v roce 2021 se svými prarodiči na základě anketního dotazníkové šetření. Rozhovory byly uskutečněny s 81 respondenty a respondentkami ve věku 58 až 94 let. Vybraný vzorek sice neumožňuje zobecnění na celou seniorskou populaci, představuje však důležitý vstup do dosud spíše opomíjeného tématu. Reflektuje složení samostatně žijící městské seniorské populace a nabízí možnost lépe prozkoumat stravovací návyky seniorů a změny, kterými procházejí ve vyšším věku, což je důležité pro získání dat souvisejících s jejich aktérstvím a kvalitou
života.
V rámci šetření jsme identifikovaly faktory, které ovlivňují stravování starších osob především ve vztahu ke změnám, jimiž vztah k jídlu s rostoucím věkem prochází, a které primárně určují jejich aktérství a kvalitu života. Ve stravovacích zvyklostech byla patrná silná kontinuita, kterou narušovala především potřeba "zachování si zdraví". Zatímco komensalita a dodržování stravovacích rituálů jsou genderově odlišné jen mírně, význam autonomie ve stravování je výrazně silnější u žen než u mužů. Význam autonomie v rozhodování o podobě a složení jídla považujeme za výrazně nedoceněný prvek podporující kvalitu života.