Abstract
"Mluvit o campu znamená zrazovat ho," píše Susan Sontag v Poznámkách o fenoménu camp, nejznámějším, i v češtině dostupném textu o vnímavosti, kterou charakterizuje jako "lásku k nepřirozenému, k umělosti a přehánění." Zradu pocítili především ti, kteří pojem považovali za svůj - členové metropolitní homosexuální subkultury. Zatímco Sontag v abstraktních formulacích představuje camp coby součást začínající postmoderny šedesátých let, autoři jako Ester Newton nebo Jack Babuscio ukazují jeho původ v sociálních a materiálních podmínkách homosexuálů žijících ve městech již začátku dvacátého století. Charakteristiky campu jako ironii, estetismus, teatralitu a humor vysvětlují coby "strategii pro situaci" subjektů, kteří musí věnovat zvýšenou pozornost společenským rolím, kódům a znakům, aby v případě nutnosti dokázali správně hrát privilegovanou roli heterosexuálního muže. Spíše než čistě estetickou vnímavost tak lze camp uvažovat jako způsob pragmatického vztahování se ke světu, které je však estetizující a odtažité. Vznik současně láskyplné a ironické relace vysvětluje David Halperin, který ho chápe jako důsledek identifikace s ženskými postavami v heteronormativních narativech. Gay subjekt je ztotožněn s ženou svou volbou romantického a sexuálního zájmu, zároveň je však také v roli mužské. Tato zkušenost zakládá zvláštní dvojitou ironii - současně identifikovanou s "nízkým", "emočním" a "femininním" a ironicky odtaženou hodnotícím maskulinním pohledem.
Camp se tak vyžívá v přehnaných, absurdních, melodramatických a neautentických kulturních textech, ve kterých zbytňují znaky jejich artificiality. Co kritik vysoké kultury odsuzuje označením za kýč, bere campy vnímatel za své, staví se do pozice deviantního vkusu. Neexistuje pro něj nic přirozeného, autentického nebo esenciálního - vše jsou kostýmy, rekvizity, kulisy a role. S postavami jako Oscar Wilde a Andy Warhol tak lze o campu uvažovat jako o integrální části antirealistického programu modernismu i postmodernismu. Queer zkušenost zpochybňuje hierarchii přímých ("straight") binarit autenticity/umělosti, originálu/kopie nebo reality/fikce a podvrací ji karnevalovou hrou povrchních znaků.
Hlavním cílem příspěvku je mezioborové sdílení nepříliš užívaného pojmu camp a otevření diskuse o jeho možném využití v kunsthistorickém diskurzu.