Abstrakt
Cíle: Hlavním cílem práce je formou prospektivní observační studie analyzovat efektivitu a kauzální vztahy léčby pacientů s tupým poraněním krčního úseku arteria carotis interna (ACI). Metodika: Metodou retrospektivní analýzy s prospektivním sběrem dat jsme hodnotili soubor pacientů, u kterých bylo v letech 2010-2020 diagnostikováno poranění extrakraniálního úseku ACI.
U všech pacientů jsme sledovali vstupní klinickou symptomatologii, nález na vstupní CT angiografii (CTA), zvolenou terapii, kontrolní zobrazení mozku a po 3 měsících zhodnocení neurologického stavu se zobrazením krkavic. Do souboru bylo zařazeno 16 pacientů s tupým poraněním ACI diagnostikovaným u triage pozitivních pacientů vyšetřovaných celotělovým CT skenem pro podezření na polytrauma.
Pacienti se závažnými krvácejícími lézemi byli ponecháni bez antitrombotické terapie do sanace krvácivých poranění, poté byli zajištěni kombinací protidestičková léčba kyselinou acetylsalicylovou (ASA) + nízkomolekulárním heparinem (LMWH) v profylaktické dávce. Pacienti s poraněním mozku (prokrvácenými kontuzemi či intrakraniálním krvácením) byli léčeni pouze nízkomolekulárním heparinem v profylaktické dávce od druhého, resp. třetího dne po traumatu.
U pacientů, u nichž došlo ke vzniku neurologické symptomatologie v souvislosti s poraněním ACI, bylo postupováno přísně individuálně se zvážením všech potenciálních rizik spojených s agresivní antitrombotickou léčbou. Všem pacientům se stenózou lumen ACI bylo provedeno kontrolní CTA za 2-3 dny k vyloučení závažné progrese nálezu.
Dále byli pacienti kontrolováni po 3 měsících pomocí UZ nebo CTA. V hodnocení souboru jsme se zaměřili na výskyt četnosti neurologických komplikací ve vztahu k závažnosti stenotizující traumatické léze ACI.
Výsledky: Z celkem 4145 pacientů vyšetřených na CT po vysokoenergetickém traumatu bylo zaznamenáno 16 (0,4 %) pacientů s tupým poraněním krčního úseku ACI. Ve čtyřech případech byl nález na ACI oboustranný, celkový počet poraněných krkavic byl tedy 20. Čtyřikrát (20 %) byla tepna uzavřená, 7krát (35 %) se stenózou větší než 80 % a 9krát (45 %) se stenózou do 80 %.
Všichni pacienti byli léčeni konzervativně. Tři pacienti (19 %) byli vzhledem k nálezu traumatického SAK a prokrvácených mozkových kontuzí léčeni pouze LMWH v profylaktické dávce od druhého dne po traumatu.
U sedmi (44 %) pacientů byla po sanaci krvácivých poranění nastavena léčba ASA + LMWH v profylaktické dávce. U šesti (38 %) mobilizovaných pacientů bez přidružených závažných traumat byla nasazena pouze antiagreagační léčba.
U pěti pacientů s nálezem stenózy ACI do 80 % jsme neurologické komplikace nezaznamenali. U šesti pacientů se stenózou ACI nad 80 % jsme zaznamenali jednu závažnou neurologickou příhodu a u čtyř pacientů s uzávěrem ACI jsme trvalé neurologické postižení zaznamenali ve dvou případech.
Celkem jsme tedy zaznamenali tři (19 %) neurologické komplikace v souvislosti s tupým poraněním ACI, z toho jedna (6 %) byla těžce invalidizující. Závěr: Pacienty s tupým poraněním ACI po vysokoenergetickém traumatu s nálezem stenózy do 80 % lze s úspěchem léčit konzervativně.
U pacientů s uzávěrem ACI lze očekávat neurologické postižení v 50 % případů. Při léčbě symptomatických pacientů s přidružen ými poraněními je nutné postupovat přísně individuálně se zvážením všech potenciálních rizik farmakologické nebo endovaskulární léčby.