Abstrakt
Článek zkoumá formální prostředky vyjadřování komunikační funkce zvolání v češtině. Protože v češtině netvoří zvolací věty samostatný formálně vymezený větný typ, využívá studie kontrastivní (anglicko-český) korpusově založený přístup, s jehož pomocí identifikuje formální indikátory zvolání na různých jazykových rovinách.
Z komunikativního/diskurzivního hlediska představuje zvolání subjektivně zabarvenou výpověď vyjadřující emocionální reakci, hodnocení či postoj mluvčího. Zvolání obsahuje dvě složky - jeho kontextově zapojenou, presuponovanou složku tvoří propoziční obsah, který mluvčí sdílí s adresátem; druhou složkou je vyjádření hodnotícího postoje mluvčího (Michaelis 2001).
Analýza ukázala, že zvolání je v češtině typicky vyjadřováno akumulací příznakových jazykových prostředků na různých jazykových rovin ách (např. intonace, interpunkce, expresívní slovní zásoba, intenzifikátory, nebo odchylky od kanonického slovosledu).