Studie se věnuje počátkům kultu sv. Alžběty Durynské na dvorech urozených žen 13. a 14. století ve střední Evropě.
Zaměřuje se na fenomén svatosti spojený s hrobem světice. Spirituální setkávání se svatostí Alžběty Durynské je sledováno ve dvou rovinách, skrze shromažďování ostatků a skrze zbožné pouti k hrobu světice.
V závěru sleduje paralely mezi projevy úcty k sv. Alžbětě, sv.
Hedvice a Anežce Přemyslovně.