Dioráma jako forma prezentace událostí a příběhů (a potenciál využití této formy v muzejní pedagogice)
Abstrakt
Jedním ze základních poslání muzeí je prezentovat kulturní dědictví a interpretovat dějinné události. Nároky na atraktivitu prezentace se zvyšují přímo úměrně dynamickému vývoji nových informačních médií, která se muzea snaží s různou mírou úspěšnosti reflektovat. V soudobé technologické bouři ve světě informací ale odolává klasická, téměř dvou set letá, forma prezentace dějinných událostí - dioráma.
Prezentační forma nazývaná dioráma pochází z roku 1822, ale již před tímto rokem se objevovaly inovativní způsoby interpretace děje či příběhu publiku. Dnešní divák má nesrovnatelné zkušenosti a je "rozmazlen" možnostmi audiovizuálních a prezentačních technologií. Přesto dioramata nebyla zatracena a nadále, i když v podobě vzdálené prvním exemplářům, mají své místo v muzejních expozicích. Některá speciální dioramata se stala vyhledávanými turistickými cíli, přičemž jejich atraktivita částečně spočívá i v realistické autentičnosti kontrastující s okolním digitálním světem informací. Zároveň se ale s vývojem nových technologií otevírají další možnosti pro jejich využití při tvorbě nových typů dioramat v muzejních expozicích. Dioramatická forma prezentace je edukačním nástrojem nejen sama o sobě, ale může se stát i principem kreativní činnosti dětí při učebním procesu. Tvorba či práce s dioramatem může být zdrojem kognitivních zážitků, které doplní nebo obohatí formální i neformální vzdělávání. Jako zdroj poznání interpretačního potenciálu této formy může pomoci bohatá historie vánočních betlémů, které mohou být rovněž považovány za dioramata.