Původní koncept Monroe-Kellieho (M-K) doktríny z roku 1783 o neměnnosti celkového objemu obsahu dutiny lební (mozkomíšn í mok - CSF, krev, mozková tkáň) byl postupně doplňován na základě nových znalostí o dynamických změnách krevního a likvorového kompartmentu a poddajnosti mozkové tkáně. Uvedené poznatky rozšířily pohled na koncept M-K doktríny, aniž by jej zpochybňovaly.
V nedávné době se však objevily poznatky o mechanismech poddajnosti samotné kalvy při chronických změnách intrakraniálního tlaku v důsledku kostní remodelace a otevřely diskuzi určitého zpochybnění platnosti původního tvrzení M-K doktríny o neměnnosti celkového nitrolebního objemu