Pojem metalová hudba zastiňuje širokou škálu hudebních žánrů, které se v některých případech vzájemně velice liší do té míry, až u nich přestává být k rozeznání jakékoliv žánrové spojení. Co tedy přesně označujeme pojmem metalová hudba? Dříve byla hudba různých subkultur úzce vázána na teritorium, ve kterém se daná subkultura pohybovala, což obvykle vedlo k jejímu vnímání převážně skrze politickou kategorizaci jednotlivých subžánrů - skins, punks, etc.
To však u současného deteritorializovaného prostřed í metalové hudby začíná postrádat smysl a nevede k žádnému bližšímu porozumění tomu, co metal dělá metalem, i.e. nepomáhá nám to porozumět rozlišení mezi jednotlivými subžánry metalu. To, co nám může současné "dělení" žánrů lépe přiblížit, je pro metal charakteristická a signifikantní kvalita anglický nazývaná jako heaviness (cz. tíha).
Když se však pokoušíme definovat podstatu tíhy, narážíme na rozmanité problémy sémiotické nátury, například při snaze porovnat určité úrovně a druhy tíživosti vzájemně mezi sebou. Problém určité kategorizace tíhy je patrný právě při porovnání kompozičních technik a hudebních zvyklostí metalových sub žánrů nacházejíc se na odlišných koncích žánrové periferie.
Doom metal vyvolává odlišný pocit tíhy než death metal, přesto však máme jako posluchači tendenci tyto dva pocity srovnávat a hledat mezi nimi nějaké spojení, tím že je oba nazýváme "tíživými". Tíha se tedy pro nás liší pouze formou, kterou je v nás vyvolávána, což nás opět vede k otázce, co přesně tedy je tíha a proč dokážeme vnímat hudební skladbu jako tíživou.
Příspěvek se zabývá právě problematikou tíhy samotné - poukáže na problémy, které při chápání metalu jako multižánrového hudebního stylu tíha řeší, a naopak problémy které tento koncept přináší. Dále bude porovnávat její různé iterace mezi sebou, za účelem dosažení nějakého určitého bližšího porozumění tomuto fenoménu, a to na základě rozdílů mezi jednotlivými instancemi tíhy, což by mělo vést k určení základních kognitivních prvků tíhy.