Studie se zabývá reprezentacemi kolonialismu v cestopisech Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Hlavním důvodem pro její sepsání je specifické postavení Československa v rámci poválečného koloniálního diskurzu a skutečnost, že ačkoli Hanzelka a Zikmund jsou známou dvojicí československých cestovatelů, takováto analýza jejich cestopisů dosud nebyla provedena.
Studie si klade za cíl odpovědět na otázku, jak Hanzelka a Zikmund ve svých textech reprezentovali kolonialismus a co tyto reprezentace vypovídají o nich a o prostředí, z něhož se vydali do světa. Tyto reprezentace jsou většinou spojeny s kritikou kapitalismu a sloužily k tomu, aby vyzdvihovaly pozitivní vlastnosti socialistického režimu a vymezovaly rozdíly mezi světem tzv.
Západu a světem Východu. Označení "Západ" dnes obvykle nese spíše historicky progresivní konotace, Hanzelka a Zikmund však mají tendenci prezentovat pravý opak, což vytváří zajímavý rozdíl mezi tím, jak se prezentovali mimo své cestopisy, a tím, co je zaznamenáno v jejich díle.
Popularita těchto autorů v současné historické paměti totiž souvisí mimo jiné s jejich antikomunistickými postoji a následnou perzekucí (například zákazem publikování v pozdějších letech). Studie se rovněž zabývá otázkou aplikovatelnosti konceptu orientalismu na společnosti, které nebyly přímými účastníky koloniální expanze.