Abstrakt
Kniha Být, poznat a milovat: Augustinovský dialog nabízí v dialogické formě otevření myšlenkového světa jednoho z největších myslitelů Aurelia Augustina. Cílem však nebylo vytvořit jakýsi zábavný úvod k Augustinovi, ale skrze cestu myšlenkového hledání, tázání, rozhovoru s reálným druhým ty postupně zakoušet plody dialogu a vést k vždy podstatnějšímu dialogu s vnitřním Učitelem, skrze nějž může vstupovat Pravda do tohoto světa. Čtenář tak může sám ověřit, zda se skrze dialog s lidským partnerem učíme přijímat jinakost a poznávat nové perspektivy, zda je tak umožňována proměna, která patří k podstatné možnosti lidského života.
Kniha je psána předevš ím pro čtenáře dosud neobeznámené s Augustinovým životem a dílem. Základní vhled do Augustinovy biografie přináší úvod.
Samotný dialog je psán v rodných jazycích obou autorek, to jest česky a slovensky. Obsahuje celkem sedm kapitol.
První (Být – poznat – milovat) otevírá Augustinovu trojinu bytí, poznání, milování, kterou nahlédl jako Boží trojiční stopu v nás, stvořených k jeho obrazu a podobenství. V kapitole Společně naslouchat řeči Života je promýšlena otázka přátelství a jeho významu v hledání pravdy.
Nutně vzájemný vztah bytostné pasivity, která předchází aktivitě, jako obdarování milostí předchází životu z Božích darů, je tématem kapitoly Pasivita a aktivita nelhostejných. Čtvrtá kapitola (Strach a důvěra) čelí otázce po podstatě strachu a hledá kořeny vztahu důvěry. Skutečnost a potřebnost lidského života na prahu, který je přirozenou mezí či hranicí mezi domovem symbolizujícím vnitřní svět a mezi vnějším světem, je námětem následující kapitoly (Být na prahu). Šestá kapitola je nazvána Pramen a dialog a autorky zde ukazují na význam hledání smyslu a smysluplnosti jako fenoménu spjatého s lidským životem.
Upozorňují, že přirozeně se bráníme duté prázdnotě, a přece je nám odkázána kenoze. Poslední, sedmá kapitola s titulem Vydávat svědectví pravdě v lásce je hledáním vždy nových počátků vnitřního dialogu s vnitřním Učitelem, které se odrážejí a mají odrážet i v našich dialozích s druhými a se světem.
Klade také otázku po podstatě fenoménu toho, co staří Řekové nazývali paideia a co je výchovou znamenající kultivaci skrze dialog, který nás otevírá svobodě a odpovědnosti.