Tato studie zkoumá zdroje, z nichž čerpala socialistická defektologie Miloše Sováka. Sovákova koncepce defektologie, publikovaná v roce 1953, vycházela z doktríny I. P. Pavlova, ale zároveň se podobala učen í francouzského lékaře a filosofa Georgese Canguilhema o "normálních" a "normalizačních" poruchách, které se "patologickém". Příspěvek tvrdí, že u kořenů Sovákovy teorie, politicky relevantní pro
československé revoluční utopii padesátých let, a tedy vyhovující hodnotám a požadavkům
československé komunistické diktatury, spočívá holistický a antimechanistický odborný zájem a uvažování o vztahu jedince a organismu a o jeho celistvosti, charakteristický pro prvních letech a desetiletích 20. století.