Abstrakt
Naděje pro řešení ekologické krize bývá ve veřejné diskuzi i v odborné literatuře často podbízena v podobě nových technologií, politické vůle či Prozřetelnosti. Taková naděje je ihned k dispozici, a to bez velkých nároků na svého doufajícího.
Ve svém příspěvku prostřednictvím Kierkegaardova díla ukazuji, že takový druh naděje je svého druhu iluzí, která člověka ponechává v nečinnosti, a dokonce je překážkou pro radikálnější formu naděje, která je schopna jedince přimět k jednání, tedy například k aktivnímu řešení ekologické krize.