Z mrtvého těla vyletěla bílá holubička a do modré oblohy se vznesla. Obraz duše jako holubice v českém jazykově-kulturním prostředí
Abstrakt
Symbolika spojená s holubem či holubicí je poměrně bohatá napříč různými kulturami. Propojení ptáků (a především holubů) s nebeskou sférou či horním světem bylo přirozeně dáno jejich schopností létat a životem v oblacích.
Holubice je významná i v křesťanském prostředí, kde je symbolem Ducha svatého, spojována však bývá i s různými světci a mučedníky. Bývá zpodobněním jejich čisté duše, která opouští pozemské tělo.
Obraz bílé holubice jakožto nevinné duše zemřelého se objevuje také v českých lidových pohádkách, ale i v autorských textech opírajících se o lidovou slovesnost (např. v dílech B. Němcové či K.
J. Erbena).
Duše v podobě holubice opouští tělo ve chvíli, kdy je postava, nejčastěji pomocník hrdiny, vysvobozena ze svého zakletí (např. setnutím hlavy). V příspěvku bude představen obraz duše-holubice v českém jazykově-kulturním prostředí, vycházíme především z metod kognitivní a kulturní lingvistiky.