Abstrakt
Data o zdravotní péči ve správě státem řízených organizací jsou pro společnost cenným nehmotným aktivem. Jejich využití by mělo být pro jejich správce a stát prioritou.
Zcela paternalistický přístup správců a státu je nežádoucí, jakkoliv má za cíl ochranu práva na soukromí osob registrovaných v databázích. V souladu s evropskou politikou a celosvětovým trendem by však tato opatření neměla převážit společenský benefit, který z analýzy těchto údajů vyplývá, existují-li technické možnosti práva osob na soukromí dostatečně chránit. Česká společnost vede k tématu intenzivní diskusi, která se však podle autorů jen nedostatečně opírá o fakta a postrádá jasně artikulovaná stanoviska odborné veřejnosti.
Cílem tohoto článku je tyto mezery zacelit. Techniky anonymizace údajů představují řešení, jak chránit práva jednotlivců na soukromí a zároveň zachovat vědeckou hodnotu údajů.
Riziko ztotožnění jednotlivců v anonymizovaných souborech údajů je škálovatelné a lze ho minimalizovat v závislosti na typu a obsahu údajů a jejich použití konkrétním žadatelem. Nalezení optimální formy a rozsahu deidentifikovaných údajů vyžaduje kompetence a znalosti jak na straně žadatele, tak na straně správce.
Je v zájmu žadatele, správce i chráněných osob v databázích, aby obě strany projevily ochotu a měly schopnost a odborné znalosti komunikovat v průběhu žádosti a jejího zpracování.
