Abstrakt
Index průměrné délky vyjádření (mean length of utterance – MLU; Brown, 1973) je zavedeným nástrojem pro hodnocení jazykového vývoje dětí na základě spontánní jazykové produkce. Ačkoli mnohé výzkumy ukázaly vysokou korelaci mezi MLU vypočítaným ve slovech, morfémech či slabikách (Parker a Brorson, 2005; Rice et al., 2010), v některých jazycích je preferován určitý typ MLU (Allen a Dench, 2015; Tomas a Dorofeeva, 2019).
Výsledky výzkumů se rovněž neshodují v tom, z jak dlouhého přepisu by měl být index vypočítán – ačkoli někteří autoři navrhují minimální počet 75 (Tomas a Dorofeeva, 2019), 100 (Oosthuizen a Southwood, 2009) či 175 promluv (Gavin a Giles, 1996), jiní ukazují možnost počítat MLU i na základě kratších přepisů (Casby, 2011). V praxi se potom MLU často vypočítává ze všech srozumitelných promluv (Dethorne et al., 2005; Rice et al. 2006, 2010).
Příspěvek porovnává výsledky tří různých typů MLU vypočítaných na základě různě dlouhých přepisů a ověřuje validitu nástroje na češtině porovnáním s výsledky testů na porozumění slovní zásobě a gramatice u dětí ve věku 2,5 a 3–4 let.
