Tento příspěvek si klade za cíl zbourat některé mýty ohledně výzkumu v prostředí věznic, jakož i navrhnout originální teoretické ukotvení takového výzkumu a praktickou aplikaci v terénu. Výzkumníci zhusta používají při svém bádání v penitenciárním prostředí teoretický koncept totální instituce Ervinga Goffmana.
Toto pojetí však považuji ze závažných důvodů nejen za přežité, nýbrž za vyloženě zavádějící a znemožňující skutečný vhled do každodenního vězeňského dění. Vychází totiž z teorie sociální patologie, které staví zeď mezi vězně a zaměstnance.
Navrhuji radikální přehodnocení a uchopení věznice jako jakékoli jiné organizace s jejími funkcemi, strukturou a především kulturou. Subkulturu vězňů lze pak chápat jako přirozenou reakci na existenci organizační kultury a nelze ji považovat za její protiklad.
Ze vzájemného prolínání organizační kultury a vězeňské subkultury se ustanovuje vězeňská každodennost. Dále se zamýšlím nad praktickými možnostmi terénního výzkumu v prostředí věznice s některými méně obvyklými metodami validizace.
Rovněž uvažuji nad etickými otázkami, které takový výzkum přináší.