Abstrakt
V roce 2023 si připomínáme 400. výročí narození francouzského matematika, fyzika, filosofa a hlavně křesťana Blaise Pascala (1623 - 1662). Titul plánované konference obsahuje tři základní fasety Pascalova života, myšlení a díla: filosofickou skepsi, geometrickou preciznost a evidenci, pokoru odevzdanosti Boží milosti a vůli, která vše ostatní překonává a drží pohromadě.
Pascal je kritikem galileovsko-karteziánské racionalistické přírodní filosofie a vší metafysické onto-theologie, jež označoval jakožto "geometrického ducha", proti kterému staví "jemného ducha" odevzdanosti s její "logikou srdce". Tento "krok zpět" ze zpředmětňujícího představování dovoluje zaujmout myslitelskou pozici uvolněné všímavé pozornosti, se kterou Pascal bezmála "genealogickou" metodou nietzscheovského střihu analyzuje a popisuje lidskou přirozenost jako i skryté, ale o to pak účinnější motivy lidského konání a dopouštění.
Pascal drží filosofický primát v objevu základní lidské nálady "nudy", kterou od něho přebírají a po něm rozpracovávají Schopenhauer, Kierkegaard a Heidegger. Kritika mravů, společnosti a zejména pokryteckého křesťanství inspirovala nejen Voltaira i Kierkegaarda, ale jednak zejména Friedricha Nietzscheho, jenž je Pascalovi zavázán více, než se uznává, a jednak později např. i Léon Bloy, Tomáš Garrigue Masaryk a ve 20. století též zejména Max Scheler, Romano Guardini, Max Picard a Jan Sokol.