Mezinárodní ochrana dospělých osob v 21. století - působnost Haagské úmluvy o mezinárodní ochraně dospělých osob
Abstrakt
Potřeba mezinárodní ochrany dospělých osob v poslední době narůstá z důvodu zvyšující se mezinárodní mobility osob a stárnutí populace. Stoupá mimo jiné i migrace seniorů, kteří se rozhodnou strávit stáří v zemi s příznivějším klimatem nebo využijí péči specializovaných zařízení v jiném státě, kde jsou služby tohoto typu levnější (což je případ příhraničních regionů České republiky). S dostupnější zdravotní péčí a zvyšující se délkou života však přibývá i případů nemocí, které stáří často doprovází a které mohou vést ke zhoršení způsobilosti dané osoby zvládat životní situace a k utlumení nebo ztrátě schopnosti hájit své zájmy. Ne vždy se však do pozice zranitelných dospělých dostávají jen starší osoby.
V poslední době média věnovala velkou pozornost duševnímu zdraví americké zpěvačky
Britney Spearsové, jíž byl po dobu téměř 14 let ustanoven opatrovník pro správu jmění a pro osobní záležitosti. 1 Mezinárodní ochrana dospělých osob s sebou nese nejen složité právní otázky, ale může vyvolat i praktické problémy, pokud dochází ke střetu několika právních
řádů. S cílem předcházet obtížím a usnadnit mezinárodní spolupráci v této oblasti byla na půdě Haagské konference mezinárodního práva soukromého dojednána Haagská úmluva o ochraně dospělých osob (dále jen "Úmluva" nebo "Úmluva z roku 2000"). Česká republika k Úmluvě přistoupila s platností od 1. 8. 2012. 2 V současné době je Úmluva závazná pro 13 zemí (Rakousko, Belgie, Kypr, Česká republika, Estonsko, Finsko, Francie, Německo,
Lotyšsko, Monako, Portugalsko, Švýcarsko, Spojené království (s účinky jen pro Skotsko). 3
Pro Českou republiku je příznivé, že smluvní stranou Úmluvy jsou Německo a Rakousko jako sousedící země s vysokou přeshraniční mobilitou. Pro Slovensko a Polsko Úmluva závazná není, nicméně lze za účelem ochrany dospělých osob využít některých ustanovení dvoustranných smluv. 4