Cíl: Vysvětlit pojem kostrčový syndrom (KS), definovat jeho kineziologickou a neurofyziologickou podstatu a představit možnosti diagnostiky a terapie. Cílem praktické části je zhodnotit efekt fyzioterapie jak v akutním, tak chronickém stadiu primárního KS a zhodnotit korelaci mezi vyšetřením sonopalpací, rentgenem a palpačním vyšetřením kostrče per rectum.
Soubor a metodika: Šest probandek s primárním KS absolvovalo pět individuálních fyzioterapií první 3 měsíce studie, další 3 měsíce probandky cvičily doma autoterapii. K subjektivnímu hodnocení efektu terapie byl použit dotazník kvality života Short Form-36 (SF-36), dotazník The Female Sexuale Function Index (FSFI) a Oswestry dotazník, verze 2.1a.
Hodnocena byla gynekologická anamnéza (GA), pro objektivizaci aktivity břišní stěny byl využit přístroj Ohmbelt. Bolestivost kostrče byla hodnocena sonopalpací.
Výsledky: V rámci GA došlo po 3 měsících od začátku studie (2. měření) ke statisticky nevýznamnému zkrácení délky trvání premenstruačního syndromu, délky menstruace a ke snížení intenzity dyspareunie na numerické škále bolesti. Po 6 měsících od začátku studie (3. měření) pozitivní změny přetrvávaly.
V dotazníku FSFI byl zjištěn signifikantní pokles bolestivosti při pohlavním styku na konci studie (3. měření) v porovnání se vstupními daty (2,0 ± 2,1 vs. 3,3 ± 2,5; p = 0,042). V dotazníku SF-36 došlo k významnému zlepšení v doméně Vitalita ve 2. měření v porovnání se vstupními daty (41,7 ± 21,8 vs. 55,0 ± 25,3; p = 0,038).
Výsledky sonopalpace korelovaly u všech probandek s vyšetřením per rectum. Závěr: Aplikace manuálních technik vč. ošetření kostrče a měkkých tkání pánevního dna per rectum hned na začátku terapie, doplněn á o neurofyziologické metody a autoterapii, měla pozitivní efekt na obtíže a kvalitu života pacientek s primárním KS.
Nálezy sonopalpace korelovaly s vyšetřením kostrče per rectum.