Cílem onkologické terapie pacientů s nádory hlavy a krku je jejich vyléčení s dosažením optimálních funkční výsledků. Péče o pacienty nezahrnuje pouze předléčebnou dia-gnostiku, naplánování terapie a její vlastní provedení, ale také důslednou a smysluplnou dispenzarizaci.
Dispenzarizace zahrnuje nejen pátrání po eventuální recidivě původního onemocnění, ale také management vedlejších nežádoucích účinků léčby, jako je bolest, poruchy příjmu potravy, psychoterapeutická podpora, zubní péče a další. Dostupná doporučení mezinárodních a národních organizací a společností jsou založena na kombinaci fyzikálního vyšetření pacientů s různými typy zobrazovacích metod.
Dispenzarizace je zpravidla ukončena po uběhnutí pěti let od ukončení terapie. Neexistuje jasné vodítko, jaká skladba sledovacího programu je pro pacienty optimální, tedy zajišťuje dostatečnou citlivost a přesnost odhalení recidivy nádorů s akceptovatelným a dlouhodobě udržitelným personálním a finančním zatížením zdravotnického systému.
Objektivní data neukazují příliš velké zlepšení onkologických výsledků při intenzivnějších sledovacích programech, jejich implementace je spojena s nutností nalezení kompromisních schémat. Zobrazovací metody jsou nedílnou součástí sledovacích programů, výchozí vyšetření by mělo být provedeno s odstupem 2-6 měsíců od ukončení léčby.
PET-CT má pevné místo v dispenzarizaci onkologických nemocných, první hodnocení by však mělo být provedeno s odstupem 3-4 m ěsíců po odeznění metabolických změn souvisejících s onkologickou léčbou. CT hrudníku má vyšší citlivost pro průkaz plicního postižení metastatickým procesem nebo sekundární malignitou než prostý rtg. snímek, pouze ojedinělé studie však prokázaly jeho vliv na zlepšení onkologických výsledků.
HPV a EBV asociované malignity mají odlišný vzorec časové distribuce výskytu metastáz, zatím nejsou známa jednoznačná data, která by podpořila změnu dispenzárních algoritmů této skupiny pacientů.