Následující kazuistika pojednává o přínosech a potenciálních rizicích jedné z nejmodernějších léčebných modalit, které v klinické onkologii máme k dispozici. Imunoterapie cílená na kontrolní body imunitní reakce dokáže zejména ve dvojkombinaci dosáhnout významné a trvalé léčebné odpovědi u poměrně vysokého procenta pacientů.
Tyto impozantní terapeutické výsledky však nejsou bez nežádoucích účinků. Rizikovější stran vývoje toxicity a dávkově dependentní je pou žití molekuly cílící na receptor CTLA-4.
Méně případů autoimunitních reakcí potom pozorujeme při použití anti-PD-1 monoklonálních protilátek, a ještě méně při užití anti-PD-LI monoklonálních protilátek. Jak víme již z mnoha klinických studií, autoimunitně podmíněné nežádoucí účinky imunoterapie jsou většinou spojeny i s léčebným efektem.
Přesně tento kauzální důkaz nám bude demonstrovat náš kazuistický případ.