Abstrakt
Jedním z řady způsobů financování obchodních korporací je získávání peněžních pro-středků od veřejnosti. Bez ohledu na záměr, ke kterému hodlá společnost takto získané financování použít, jde o oblast pod drobnohledem České národní banky.
Shromažďo-vání peněz od fyzických osob (drobných, tzv. retailových, investorů) je vzhledem k vysoké míře jejich ochrany primárně veřejným právem oblastí podléhající souběžně několika oblastem finanční regulace. Tyto režimy se mohou i vzájemně překrývat, re-spektive vzbuzovat otázky, který z nich se na p říslušný způsob a obchodní model vůbec přednostně uplatní.
Zejména s rozvojem technologií pak korporace získaly snadný pří-stup k mobilizaci tohoto druhu kapitálu. Toto nabízení spadalo obvykle pod dlouho existující regulaci tzv. veřejné nabídky a povinnosti emitentů vyhotovit prospekt.
V éře virtualizace a tokenizace však protihodnotu vydávanou investorům nemusí tvořit pouze cenné papíry (respektive investiční nástroje), na které se tradiční pravidla veřejného nabízení uplatní, nýbrž jde o různé způsoby participací (tedy podílení se) na úvěrech, nemovitostech, komoditách atd. Na svou plnou účinnost aktuálně čeká právní úprava těchto crowdfundingových modelů, která byla přijata na úrovni EU. Česká národní banka jako orgán dohledu nicméně neváhá využít i jiných opatření, a totiž označuje dané podnikatelské záměry za pokoutné fondy, které jsou zakázány předpisy v oblasti kolektivního investování.