Abstract
IgA nefropatie (IgAN) je nejčastějším typem glomerulonefritidy v Asii a západním světě. U většiny pacientů má asymptomatický až oligosymptomatický průběh a p řípadný úbytek glomerulární filtrace (GFR) je pomalý, přesto po 20 letech od diagnózy 40 % pacientů vyvine terminální selhání ledvin.
Základem léčby je proto optimalizovaná podpůrná péče, tj. opatření, která snižují krevní tlak, snižují proteinurii, minimalizují rizikové faktory životního stylu a jinak pomáhají omezit nespecifické inzulty ledvin. Indikace k imunosupresivní terapii se podstatně zúžily a před zahájením ev. imunosuprese, například při rychle progredující formě onemocnění, by měla být pečlivě posouzena rizika (diabetes, riziko infekce, osteoporóza).
Kromě toho se nežádoucí účinky spojené s léčbou kortikosteroidy výrazně zvyšují s poklesem GFR. Jiné typy imunosuprese, snad s výjimkou mykofenolátu u asijských pacientů, u IgA nefropatie nefungují.
Z novějších možností terapie je třeba zmínit inovativní enterosolventní formu glukokortikoidů. Preparát s budesonidem se statutem orphan drug se uvolňuje v blízkosti Peyerových plátů v ileu s použitím dvoustupňové technologie.
Ta umožňuje, aby účinná látka prošla žaludkem a střevem, aniž by se vstřebala, a uvolňuje se v pulzech až po dosažení ilea. Subanalýza velké renální studie DAPA-CKD, která zahrnovala 270 pacientů s diagnózou IgA nefropatie, poskytla první důkazy o tom, že dapagliflozin může být bezpečným a účinným doplňkem současného standardu péče u IgA nefropatie.
Nyní probíhá značné množství klinických studií, které snad v budoucnu umožní cílenější terapii vysoce rizikových pacientů s progresivní IgAN.