Abstrakt
Tato studie obsahuje výklad podstatné části knihy Přísloví. Monografie chce umožnit vhled do hermeneutiky lekcí, umožnit vstup do knihy Přísloví prostřednictvím přímých řečí v ní uvedených.
Současně se pokouší popsat funkci a spojitost jednotlivých typů sdělení (ichforma, přímá řeč, přísloví) v knize Přísloví, ověřit přiměřenost a nosnost zvolené metodologie zkoumání, tj. postavení přímých řečí v knize a jejich vztah s příslovími. Snaha objevit strukturu knihy, její kanonickou hodnotu a funkci vychází z metodologie vytvořené pro účely zkoumání knihy Přísloví - forma sdělení je zde totiž cestou k jeho obsahu.
Vykládané texty jsou zpracovávány synchronním způsobem a na základě hebrejského textu. Po charakteristice přímých řečí se studie zabývá hlavními postavami knihy Přísloví, rolí ústní tradice a funkcí přímých řečí.
Základem studie je interpretace všech přímých řečí knihy Přísloví seřazených podle toho, jak po sobě následují v knize Přísloví. Struktura knihy Přísloví je těmito přímými řečmi vymezena.
Mezi nimi mají dominantní postavení přímé řeči Moudrosti a řeči moudrého. Jednotlivé přímé řeči v knize Přísloví jsou členěny na dílčí části podle použitých rozkazovacích způsobů a přísloví.
Každá přímá řeč obsahuje nosné sdělení (nároky a výpovědi o Hospodinu) a doplňkové sdělení, kam patří zejména tzv. katalogy a vlastní přísloví. Přímé řeči mají svá témata a záměry.
Všechny spolu souvisí a na tyto souvislosti je ve výkladu upozorňováno. V poznámkovém aparátu jsou překladové varianty, rozšiřující informace k překladu, intertextové souvislosti, struktury textů.
Během studie a v jejím závěru upozorňuji na přímé řeči v příbuzných typech textů a formuluji jejich souvislosti. Práce je v závěru opatřena rejstříkem vykládaných biblick ých textů.
Přímé řeči zachycují způsob formování nové generace Hospodinových vyznavačů (iniciace syna) a umožňují tak pohled na fungování (principy) živé ústní tradice.