V praxi se setkávám s případy, že poškozené osobě není přiznáno právo na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním v situaci, kdy v trestním řízení dojde k pravomocnému zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení trestní odpovědnosti. Takto soudy rozhodují s odkazem na § 12 OdpŠk, jehož účelem je zajistit, že se odškodnění dostane jen těm, u kterých není pochyb o tom, že si trestní stíhání nezavinili, nebo že se trestného činu nedopustili.
Tento přístup nepovažuji za souladný s podstatou práva na odškodnění nezákonného trestního stíhání, ani k němu podle mého názoru nelze dospět výkladem § 12 OdpŠk.