Protokolární předání a převzetí díla jako hmotněprávní podmínka vzniku práva na zaplacení ceny - podnět ke změně rozhodovací praxe
Abstrakt
V příspěvku pléduji za změnu rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se protokolárního předání a převzetí díla. V úvodu shrnuji rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a vymezuji právní povahu předávac ího protokolu.
V další části již argumentuji, že s úpravou § 564, 582 a 1758 občanského zákoníku je neslučitelný paušální závěr Nejvyššího soudu, dle něhož sjednají-li si strany smlouvy o dílo protokolární předání a převzetí díla, nemůže být dílo předáno a převzato jiným způsobem. Uvádím, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musíme posoudit, zda strany faktickým, neprotokolárním předáním a převzetím díla neprojevily vůli zrušit smluvní požadavek na protokolární předání a převzetí díla.
Následně se věnuji aplikaci korektivu poctivosti na případy protokolárního předání a převzetí díla. Argumentuji, že jestliže zhotovitel dílo dokončil a vyzval objednatele k převzetí díla, avšak objednatel dílo v přiměřené lhůtě nepřevzal, třebaže pro to neměl žádný smluvní ani zákonný důvod, nemůže se objednatel dovolat neprovedení díla s poukazem na to, že dílo nebylo protokolárně převzato.
Zhotovitel se proto může domáhat zaplacení ceny díla a nemusí absolvovat řízení o uložení povinnosti protokolárního převzetí díla či nahrazení projevu vůle objednatele. Takový výsledek aplikace práva jsem odůvodnil příkazem poctivého jednání, pravidlem o zmaření odkládací podmínky a doplňujícím výkladem smlouvy o dílo.
V poslední části příspěvku jsem analyzoval souladnost rozhodovací praxe Nejvyššího soudu s úpravou § 1963 občanského zákoníku a násl. Uváděl jsem, že ustanovení s cílem ochrany věřitele peněžité pohledávky (zhotovitele) omezují smluvní svobodu stran a zásadně zakazují, aby doba mezi poskytnutím předmětu plnění, jehož souladnost se smlouvou má být překontrolována, a počátkem běhu doby splatnosti peněžité pohledávky činila více než 90 dní.
Zvlášť jsem vysvětlil, že § 1963 odst. 2 občanského zákoníku se uplatní nejen na ujednání upravující splatnost peněžitého dluhu, ale také na ujednání upravující jeho vznik. Uzavřel jsem proto, že úpravě § 1963 občanského zákoníku a násl. odporuje rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, dle níž se objednatel může vyhnout prodlení s placením ceny díla tím, že bezdůvodně odmítne dílo protokolárně převzít, a jež zhotoviteli ukládá se soudně domáhat protokolárního převzetí díla či nahrazení projevu vůle objednatele, aby se objednatel ocitl v prodlení se zaplacením ceny díla.