Příspěvek se zabývá současnou judikaturou evropských soudů a na ni navazující judikaturou tuzemských soudů, kterou byly dovozeny podmínky, za kterých je umožněno nejen souběžné vedení daňového a trestního řízení o témže skutku téže osoby, ale také souběžné uložení trestní sankce v obou řízeních. Pozornost autora je zaměřena na analýzu předmětné judikatury a na její dopady z hlediska jedné ze základních zásad trestního řízení ne bis in idem.