Abstract
Beta-blokátory stále patří mezi antihypertenzivní látky prvé linie, vhodné pro monoterapii i kombinační léčbu. Text si všímá dalších potenciálních indikací beta-blokátorů, které nejsou běžně zmiňovány v současných doporučeních léčby hypertenze.
Je známo, že zvýšená klidová tepová/srdeční frekvence nad 80/min. je nezávislým rizikovým faktorem kardiovaskulární morbidity a mortality. Tato situace je u hypertenze velmi častá a použití beta-blokátorů v této indikaci je velmi vhodné.
Rovněž použítí beta-blokátorů u nemocných s CHOPN a současným, kardiovaskulárním onemocněním může vést ke klinickému benefitu. Diskutovány stručně jsou i další potenciální indikace beta-blokátorů v klinické praxi, jako je chronické srdeční selhání s hraničně sníženou (mid range) či zachovalou ejekční frakcí.
Beta-blokátory jsou však indikovány i u řady dalších patologických situací, jako jsou například akutní koronární syndromy, tachyarytmie, hypertyreóza, migréna, esenciální tremor, glaukom či potraumatický stres. Ve většině situací až na některé výjimky (např. esenciální tremor, portální hypertenze) preferujeme beta-blokátory s vysokým indexem kardioselektivity.
Beta-blokátory tak zůstávají významnou součástí l éčby řady patologických situací, která se týkají nejen kardiovaskulární problematiky.