Abstrakt
Odpověď na otázku, zda je ČR sociální stát, je zdánlivě jednoduchá díky "binaritě" možných odpovědí - buď ano, nebo ne. Realita však skýtá proces zjišťování o něco složitější. Pakliže chceme na předestřenou otázku spolehlivě odpovědět, je v první řadě potřeba v práci stanovena definice sociálního státu, s níž je posléze pracováno. Tu poskytuje Miloš Večeřa, jenž ve svých pracech do značné míry shrnuje mezinárodní sociologický diskurz.
Dále je třeba stanovit, zda Česká republika tuto definici splňuje, případně s jakými výhradami. Toto zkoumání je rozděleno do dvou rovin: roviny ústavněpr ávní, tedy zkoumání, zda a jak je sociální stát zakotven v ústavních dokumentech, a roviny "kritické", tedy jaké jsou aktuální problémy, s nimiž se realizace ústavněprávního zakotvení potýká.
Pro první zkoumanou rovinu je samozřejmě podstatná hlava čtvrtá Listiny základních práv a svobod, zvláště pak články 26, 30, 31, 32, 33 a 41, jejich interpretace a role Ústavního soudu v jejich prosazování (za podstatné lze v této věci považovat nálezy Pl. ÚS 8/07 a Pl. ÚS 2/08, kde ÚS podtrhuje specifický charakter sociálních práv). Česká republika připisuje sociálním právům zvláštní charakter, který ÚS v nálezu Pl. ÚS 2/08 navazuje na ekonomickou situaci což však s časem nabývá na závažnosti vzhledem k demografickým změnám a s demografickou krizí sociálního státu, který se bude musí popasovat s vlastním příslibem přiměřeného hmotného zabezpečení ve stáří.
Rovina druhá pak bude opřena o doktrinální vymezení krizí sociálního státu a jejich navázání na českou situaci, jak je již nastíněno výše. Stav veřejných financí České republiky je nešťastný i bez dalšího zhoršení situace na trhu práce, jaké další vlivy ale mohou vyvolat hlubší krizi českého sociálního státu? Teorie i praxe popisují vlivy různé, v práci jsou podrobněji popsány krize zdrojů, krize legitimity a krize efektivity.